Štěstí

 <<< Kapitola IV

Propojené - Start of the Story - Kapitola pátá

Štěstí... velice prchlavý tvoreček, jak brzy zjistí i naše hrdinka.

Druhý den jsem přišla, jak jsem slíbila. Seth vypadal opravdu šťastně a já mu jeho iluzi šťastného otisku ještě upevňovala, ač jsem v upevňování těchto pout byla daleko horší než ostatní čarodějky, protože mi v rozkvětu bránila má upíří polovina. Věděla jsem, že o mně ví všichni měniči, kteří patří do stejné smečky jako Seth a věděla jsem, že i mě brzy přijmou pod svou ochranu. Ač samozřejmě jsem neplánovala, že by se někdy měl někdo z nich dozvědět to, že jsem čarodějka a tedy je ke mně váže stará magie a ne nějaký otisk, ve kterém dle mého mají taktéž tak trochu prsty čarodějky.

I přes mé ne zrovna dobré schopnosti se mi podařilo velice brzy Setha dostrkat až k tomu, aby mi řekl, jak moc mě miluje a co je hlavní, aby konečně nahlas vyřknul, co je zač – ač si myslel, že je něco jako vlkodlak, což je silně hloupé, protože být on vlkodlakem, tak jsem dávno na cucky, ale nehodlala jsem mu vysvětlovat, že o něm vím více, než on sám – proč taky? Dává mi to určité výhody, když neví o sobě tolik, co já. Samozřejmě jsem musela předstírat překvapení, avšak život mezi lidmi mě naučil být dobrým hercem ve svém životě.

Zbaštil mi každé slovo, které jsem mu kdy řekla, každý můj pohyb hltal pohledem. A občas jsem si i říkala, že je ten mladý vlček opravdu velice naivní, ač jsem ve své podstatě věděla, že to, že jsem čarodějka, mu zakazuje byť jen přemýšlet o tom, že bych mu kdy mohla lhát. A tak jsem brzy poznala i jeho smečku. Poznala jsem se jak s lidskou dívkou Emily a jejím "vlkodlakem" Samem, jenž byl dle všeho alfou smečky, tedy jedné smečky, protože jak jsem zjistila, smečky jsou dvě a vlků je tady celkem šestnáct, pokud správně jsem počítala. Ovšem problém byl i tady a to s jistou vlčí slečnou – o měničkách jsem toho moc nevěděla, ale tušila jsem, že s Leah bude problém – hlavně proto, že se na mě samozřejmě musela dívat tím svým vlčím zamilovaným pohledem, ale nakonec se omluvila a utekla do lesa.

Protože stejně jako nedokážu úplně zpevnit pouto vlka se mnou, nedokážu taktéž jej úplně smazat – vlastně téměř vůbec, je to věc opravdu těžká. Většina ostatních vlků pak na mě sice taktéž koukali zbožňujícím pohledem, ale ne tak jako Seth, který mi však přišel v jednu chvíli i jako úplný extrém – a to jsem si myslela, že to s tím upevňováním nedokážu tak dobře. Ale jinak to vypadalo na většinu vlků otištěných. Ač mně stačil jen Seth, protože jsem věděla, že smečka za ním bude stát, když se jedná o otisk. 

Může se zdát až zvláštní, jak dobře a bezpečně jsem se u těchto obrovských vlků cítila. Tedy, dokud se někdy nemuseli proměnit, protože to jsem si připadala dosti nejistá. A největší problém měla moje upíří část, která i v podobě čarodějky tam někde byla a napovídala mi chvíli: uteč a někdy zase: zaútoč. Což o to, utéci by šlo, protože někdy bych se jednoduše mohla leknout, ale druhý případ byl už úplně o něčem jiném a vymykajícím se vlčí kontrole – ač ať bych si vybrala jakoukoli hloupou lež, oni by mi museli vše uvěřit – ač nevím, jak moc je to s důvěřivostí ohledně otištěných, protože na jejich partnerky samozřejmě nic takového nefunguje.

V La Push jsem trávila všechen svůj volný čas. Na noc jsem chodila domů, kde jsem uvažovala nad tím, jak dál a měnila jsem se v upírku, přičemž jsem občas zašla na lov, aby mě pak má upíří část nezlobila – jedna bez druhé nemůže existovat, protože když jednu potlačím, jednoho dne pak bouchne a začne zasahovat i do té druhé. Byla jsem ráda, že můžu trávit všechen čas se Sethem a začínala jsem mít pocit, že možná bych k němu taktéž mohla něco cítit. Ač... ne, jeho láska je jen to, co jsem sama vytvořila a to, co vytvořila stará magie. Nic ke mně necítí a já nemám žádné pouto k němu. Seth byl moc milý, pozorný a bavilo jej vše, co mě... udělal by pro mě cokoli, skočil by pro mě do ohně či před letící kulku, aby mě zachránil.

A jednoho dne se měl vrátit Sethům alfa se svou novou ženou. Ovšem dozvěděla jsem se jen to, že se Jacobova žena jmenuje dle všeho Nessie – mimochodem, lituji jí už jen z poslechu, jak někdo mohl dát jméno příšery dítěti? Ale jinak jsem se nedozvěděla nic, a protože jsem nechtěla jej nutit – a vlastně by to nešlo bez nějakého toho podezření z toho, že mám nad vlky až moc velkou moc – tak jsem se pravdu, která mou otřásla od základů, nedozvěděla až do doby, než jsem jí uviděla.

Když jsem totiž spatřila Ness, okamžitě jsem poznala, že bych měla být daleko raději někde na druhém konci města, protože kůže ženy byla bílá a jemně světélkovala, přičemž nejspíše byla taktéž a ač její oči byly hnědé, což mě mátlo, věděla jsem s jistotou – ne každý na čarodějky působí tak, že mezi desítkou měničů, kteří dokážou posloužit ke stejnému účelu jako radiátor, vám naskočí husí kůže a vy víte, že právě teď vám jde o krk.

Nevěděla jsem, co je ta podivná upírka, jenž moc jako upírka nevypadala, ale působila tak, zač, ovšem v každém případě jsem věděla, že tak dobré sebeovládání jako můj otec mít nebude. Stála jsem příliš blízko. I kilometr by byl příliš blízko. Bylo to děsivé, avšak ještě něco bylo děsivější: Měniči spolupracují s jejich údajně největšími nepřáteli, upíry!

Bylo to, jako by se můj krásný sen, kde jsem mohla být navždy šťastná po boku Setha, změnil ve velice ošklivou noční můru, která nemohla skončit jinak, než hromadným vymíráním druhů. Všechna moje jistota, má bezpečí... najednou se vše jevilo jako neuvěřitelně hloupá a mdlá iluze. Teď jsem mohla čekat na smrt a věděla jsem, že hned po mě zemře taktéž Ness, kterou nejspíše na onen svět budou následovat i Jacob se Sethem... Ne! Proč jsem jen narazila na toto prokleté místo? Na místo, které by nemělo vůbec existovat? Na místo, kde měniči žijí s upíry? Ovšem já se nevzdám bez boje! Ne! Nezemřu bez toho, abych se pokusila bojovat o svůj život.

Rozeběhla jsem se směrem k lesu tou největší rychlostí, kterou jsem dokázala vyvinout, přičemž vítr přivedl vůni mé kůže a krve pod ní k Nessii, která ztuhnula, ač já věděla, že co nevidět se pustí bez sebe žízní přímo za mnou a já běžela rychlostí člověka... ona je upírka... všichni mimo mě jsou nadlidsky rychlí... 

Kapitola VI >>>