Zkouška

 <<< Kapitola VIII

Propojené - Start of the Story - Kapitola devátá

Když přišel Jacob, Seth i Renesme další den opět na návštěvu, Seth se mi omluvil a já udělala to samé – ač, on stále nemohl uvěřit tomu, že to pouto není skutečné.

"Co uděláme s Jane?" zeptal se znenadání Edward. Včera večer jsme si totiž hodně povídali a já se dosti dozvěděla o nich – a o tom, že Nessie je jen poloupírka, což by vysvětlovalo všechny ty záhady kolem ní – a na oplátku jsem jim vyprávěla svůj příběh s dosti podrobnostmi. "Nemůžeme dopustit, aby Veronixicu a Alice zabila!"

"Proti Volturium nemáme šanci, i kdybyste opět zavolali své přátelé, tak by to bylo riskantní," odporoval Jacob.

"Musíme něco udělat, avšak nikoho dalšího do toho zatahovat nemůžeme, přičemž postavit se Volturiovým je sebevražda," souhlasil s oběma Carlisle.

"Jeden nápad by tu byl, je to jediná a velice riskantní možnost... proměnit ji," poukázala Bella.

"Fajn... ale ona už upírkou je," řekl Edward a v tu chvíli mi připadal, že si sedí na uších, ač Emmet měl nejspíše podobný problém pochopit, že nejsem jen upírka.

"Ne upírku Veronicu, ale čarodějku Veronixicu," vysvětlila Alice nahlas, aby to vysvětlila oběma.

"Ztrácím se v tom," ohlásil se Emmet a já jsem jen zakroutila hlavou s tím, že mu to dříve-později dojde.

"To nepůjde, nemůžu tady s vámi být ani jako čarodějka, abyste mne nezabili. Těžko odolá kterýkoli z vás mé krvi," vysvětlila jsem smutně – jak jen bych si přála se stát upírkou i když tak ztratím svou moc!

"Já ano," řekl odhodlaně Carlisle. "S krví se setkávám často a vůbec mi nevadí," připomenul mi.

"Tady se nejedná o člověka, Carlisle. Jsem čarodějka," připomenula jsem mu.

"Ale můžeme to zkusit," řekla nakonec Alice.

"Dobře... přijdu za chvíli jako čarodějka. Pokud to nepůjde, proměním se rychle zpět. Nejspíše už to celkem ovládám," řekla jsem a odešla z domu, když Carlisle všechny posílal pryč a v domě zůstali jen Jacob a Seth, kteří by mě v případě potřeby mohli chránit – což jsem si troufala odhadovat, že budu potřebovat. Věděla jsem totiž s téměř stoprocentní jistotou, že žádný upír, který poprvé ucítí čarodějku, nemůže mít tak dobré sebeovládání, aby se jí nepokusil zabít.

Nešla jsem do domu. Jako čarodějka jsem zůstala před otevřenými dveřmi a sledovala upíra, jenž se přiblížil. Přesně jsem odhadla chvíli, kdy můj pach ucítil a stejně tak si toho všimli oba měniči a když se rozeběhl chvíli po mně, zastavili jej tak, že jej shodili na zem. Já však na nic nečekala a o chvíli později jsem už zase byla upírkou.

 Avšak, kdežto já byla podezřele klidná, Carlisle byl dosti zklamaná z toho, že selhal. "Věděla jsem, že se to stane," řekla jsem a snažila se mu tak naznačit, že to není jeho vina.

"Nezvládl jsem to, kdyby tu nebyli, byl bych jen kousek k tomu, abych tě zabil," řekl Carlisle se silnou dávkou vzteku na sebe samého.

"Máš výborné sebeovládání, kdokoli jiný by mě ještě teď honil po lese," povzbudivě jsem se usmála, ovšem to už se vrátili všichni ostatní a někteří ještě ucítili můj pach, takže třeba Jasper vypadal dosti šíleně. "Myslím, že tudy cesta nepovede," řekla jsem tedy a dosti mě to znervózňovalo, protože pokud zde Jane dorazí, ucítí pach čarodějky a pochybuji, že by se pak jen tak vzdala hledání všude možně, aby mě vypátrala, ač by se jí to v mé nynější podobě nemuselo podařit, avšak stále jsem daleko slabší než normální upír.

Kapitola X >>>