Noc Lovkyně

Pomstím tě Jamesi - Část první: Noc Lovkyně

Upozornění: Povídka je odvozena od příběhů "Miluji tě, ale...", tedy příběhů s Twlight tématikou.

Měla to být noc jako každá jiná...

Noc byla temná, na obloze jsem spatřila jen pramálo hvězd, které se spíše slabě mihotaly, než by zářily a tak poskytovaly světlo očím lidí. Avšak já jsem měla zrak lepší než lidé, pro mě noc byla nejlepším časem k lovu. A proto jsme s Jamesem procházeli temnými uličkami, tedy spíše se probíhali po střechách okolních budov.

A naše pátrání bylo úspěšné. Podařilo se nám vyhlídnout si hned dva chudáky, kteří se potulovali temnými uličkami, které byly v tuto dobu našim lovištěm. A tak jsme se rozdělili a každý šel za svou kořistí.

A tak jsem šla po pachu mé kořisti, mladého muže, jenž šel pomalu temnými uličkami. Nekrčila jsem se ve stínech, ale byla jsem potichu a tak si mě nevšiml. Než jsem se rozhodla, že mu o sobě dám vědět a tak jsem přišla blíž a naschvál hlasitě podupávala podpatky. A tak jsem získala jeho pozornost. Otočil se na mě. K mému štěstí to nebyl žádný potácející-se opilec, jehož krev by byla zředěna alkoholem, který by přebil vábivý pach i chuť krve.

"Dobrý večer, krásná dámo," usmál se na mě chlápek, jenž vypadal poměrně inteligentně, ale mému šarmu nemohl odolat snad nikdo. Přišla jsem pár kroků blíže a zhluboka se nadechla, čímž jsem nasála vůni jeho krve. Lákavé krve, která umocňovala mou žízeň, která byla nepředstavitelná. A proto jsem se s ním nepárala. Neměla jsem chuť si s ním zahrávat, když jsem byla hladová.

A tak jsem v dalším momentě stála u něj. Chlap na mě koukal vyděšeně. Pochopil. S děsivým, avšak přesto svým způsobem okouzlujícím úsměvem jsem sledovala jeho krční tepnu. Cítila jsem jeho zrychlený tep. Cítila pulzující, horkou, lahodnou krev. A pak jsem zabořila své ostré a bezchybné zuby do krku muže. Nestihl ani vykřiknout bolestí, když jsem se přisála na ránu a rychle polykala jeho krev, a z něj spolu s krví vyprchal život.

V uličce se rozprostřelo ticho, když srdce onoho muže přestalo bít a ticho pak přerušilo jen jeho tělo, které se svalilo na zem. Nedělala jsem si starosti s tím, že někdo by jej tu mohl najít. Neplánovali jsme zůstat dlouho. Avšak v dalším okamžiku bylo ticho přerušeno znovu...

Uslyšela jsem křik. Jamesův křik. Nečekala jsem. Rozeběhla jsem se směrem, ze kterého jsem před chvílí ten děsivý zvuk slyšela. Co se mohlo stát? Kdo by mu mohl ublížit? Jsme upíři, nesmrtelní. Probíhalo mi hlavou cestou k tomu zatracenému místu, která nemohla trvat déle, než minutu či dvě. Avšak pro mě to byla věčnost.

"Jamesi!" zakřičela jsem, ovšem v tu chvíli se pro mě čas zastavil. Přede mnou stál, obrovský, ošklivý pes. Ale než jsem se nadála, místo té odporné uslintané bestie tam stála žena. A teprve tehdy jsem si uvědomila, že to, co za ní leží, jsou kousky Jamesova těla.

"Ne!" stihla jsem vykřiknout těsně předtím, než zápalka, maličký plamínek dopadl na hromadu ostatků mé lásky. A v tu chvíli se pro mě svět zbořil. A než jsem se vzpamatovala z toho, co se stalo, žena byla pryč...

"Pomstím tě, Jamesi," slíbila jsem, než jsem odešla z té osudné uličky s jedinou myšlenkou: Ona za to zaplatí!

... ale tato mi zničila život