Otevírá se další kapitola...

 Už zbývalo uložit jen poslední věc. Malou rudou knížečku jsem držela v ruce a uvažovala, kam s ní. Ve své podstatě jsem deník nepotřebovala, samozřejmě, že ne, má paměť byla téměř dokonalá. Ovšem vypsat se ze svých pocitů pro mě bylo neuvěřitelně uvolňující. A tak jsem se nakonec rozhodla, že právě to udělám před tím, než najdu správné místečko pro můj deníček.

Po dlouhé době hodlám zase psát. Proč? No jednoduše proto, že se toho za poslední dobu stalo tolik... ale fakt, hrozně moc věcí se stalo. Navíc, naposledy jsem psala už před velmi dlouhou dobou, takže by bylo fajn, si poznačit své vzpomínky.

Skončila jsem u toho, jak mě zradila má sestřička. S Cattí jsem se už nějaký ten pátek neviděla - vlastně nějaký ten rok, pokud mám být upřímná. Možná jsem na ní byla příliš hnusná, ovšem přece jen... prostě mě to naštvalo. A štvát upírku je prostě pitomost, to by měla i ona vědět. Ač nejspíše to neudělala schválně. No, v každém případě, budu vyprávět teď příběh, který se udál.

Po odchodu Catherine z akademie jsem nějakou dobu učila a život byl fajn. Ovšem potom jsem se rozhodla, že je nutno si udělat přestávku. Krátkou, alespoň chvilkovou přestávečku, při které budu moci trochu uvažovat. A zamířila jsem za matkou.

Ano, o matce jsem ještě nepsala. Vlastně jsem toho zjistila hodně o svém původu. Prvně už na akademii. Bylo to hrozné... zrovna jsem se tak trochu přiopila a málem zakousla Andy, takovou trochu bláznivou studentku Démonia. V každém případě, tehdy se objevila, je totiž magik. No nebylo to nejlepší shledání a taky zase rychle odtáhla, když zajistila, že Andy to přežije a že já o ní nechci slyšet. Ale pak jsem si to nechala projít hlavou.

Tak tedy, dozvěděla jsem se hodně o své rodině. V prvé řadě, správně bych se jmenovala Teresa Tenebris Spiritis, kdybych samozřejmě nebyla mrtvá, s čímž matka nepočítala. Má matka se jmenuje Sanguine a je temný magik, jak ostatně svědčí mé jméno. Vážně, kdo by si pomyslel, že patřím k rodu "Temného ducha"? Já tedy ne, ač dává to smysl... proč jsem hledala od narození Temnotu a jak jsem se dostala tady. Ač nejspíše jsem se neměla stát upírem, ovšem to už je jedno, já jsem spokojená. No a co, tak jsem mohla mít magii... z toho se nezblázním, stejně mám podezření, že mě z ní trochu zůstalo.

Jak jinak vysvětlit, že mě hrad poslouchá naprosto dokonale? Jméno mého otce nikdo neví, samozřejmě... mamčina známost na jednu noc, typické pro ni, jak jsem se ostatně dozvěděla. Jo a taky mám tři bratry. Dva starší a jednoho mladšího - ovšem žádný z nich bohužel nemá nadání pro magii, ale i tak doufám, že se s nimi jednoho dne potkám, ač nejspíše bychom se s takovou pobili. Však víte, bráškové... ale milovala bych je. Neříkám, že mám ráda lidi, ale oni by nejspíše byli něco jako já - však víte, ti temní, nebezpeční lidé, kteří by nejraději každého přizabili. Sakra, jak jsem byla naštvaná na matku, že mi nikdy nedovolila je poznat! Ale ona už o nich taky neví... tedy kromě toho mladšího, ti starší mají vlastní rodiny a nejspíše si zvykli mezi lidmi. Bohužel, ani tak jsem z ní nedostala ani jméno ani bydliště mého malého bratříčka. Vím jen, že je o celých sedmnáct let mladší než já. To je doba, co? Tuším, že by mi nevěřil, že jsem jeho sestra. Ač vzhledem k tomu, že vypadám stále na šestnáct? Možná by se to dalo zaonačit. Ale vzhledem k tomu, že jsem upír... stejně bych si nějakou cestičku našla. A já najdu, jen co zjistím, kdože je můj bratříček zač!

No, matka mi ale opravdu pomohla. Podařilo se jí zkrotit mou žízeň. Nevím, jak to udělala... čarodějnická věc, do které já jakožto mrtvý tvor magii odpuzující, nevidím... Dokonce jsem zjistila, že bych dokázala někoho proměnit. Je to náročné, ale zvládla bych to. Což je možná další důvod, proč se matka obává, že mého bratra najdu - bojí se, že bych z něj udělala upíra. A to si piště, že bych z něj upíra udělala! Sakra, přece nenechám mého temného bratříčka žít život obyčejného člověka!

V každém případě, po nějaké době jsem se rozhodla vydat zase na cestu. Původně jsem chtěla nějak zjistit, jak najít bratra, ale nakonec mě zlákala Temnota. A dovedla mě sem. Na akademii Měsíce a Slunce, jak mi prozradil zdejší léčitel, který už dlouhou dobu věděl - nebo prý jeho spřízněná duše, jakási Skylar, co vypadá jako liščí anděl - že přijde někdo, kdo akademii oživí. Ovšem to, že budeme dvě, s tím nepočítal nejspíše nikdo.

Kromě mě se zde totiž přistěhovaly ještě dvě dlačice - Tygrodlačice Teresa de Acutadens, nafoukaná to protivná ženská v řeckém hábitu a rysodlačice Lynx Jimenézová, která se proměnuje částečně a má směšné uši. Ovšem stejně si myslím, že na tomhle místě je něco podivného. A hodlám tomu přijít na kloub jen, co se zabydlím.

Nu, to bylo nedávné období mého života a teď se hodlám zase přemístit směr: Jídelna. Mám celkem hlad a musím zkontrolovat zásoby.

Zaklapla jsem deník a s úsměvem jej uložila do nočního stolku. Tady snad budeš v bezpečí, napadlo mne a pak jsem už vyrazila nahoru, vstříc novým dobrodružstvím.