Poznej svého nepřítele

Serpens Heres - Dcera Lva - Kapitola pátá

<<< Kapitola IV

Když se další ráno Lily probudila, byla si téměř jista, že se sporům se svými novými kolejními kolegy nevyhne. Avšak možná to bylo taktéž tím, že vyrůstala v rodině, kde Zmijozelské většina členů odsuzovala, a tedy i ona sama měla jemné předsudky – je tedy ironií osudu, že k nim nyní byla zařazena. Ovšem pravdou bylo, že spolužáky její usídlení se ve sklepení nenechalo klidnými. Již od brzkého rána to v temné a chladné společenské místnosti Zmijozelské koleje šustilo hovorem studentů posedávajících v různých částech místnosti. Avšak jen co Lily vyšla z ložnice, míříc rovnou ven z místnosti, hovory jako mávnutím kouzelnické hůlky utichly – alespoň do doby, než se za ní dveře zavřely.

Lily se vydala rovnou na snídani, zatím nemajíc žádný plán, avšak tušila, že nějaký bude brzy potřebovat – pokud má na škole vydržet další dny, týdny, měsíce a roky. Ovšem napochodování do velké síně nebylo zrovna něčím, co by jí uklidnilo, protože ač seděla schválně zády ke kolejnímu stolu Nebelvírských, v zádech téměř cítila pohledy od těch, ke kterým snad měla patřit. Ani pod jejich náporem se však neotočila – nechtěla vidět výrazy dvojčat, či nafoukaného Samuela Pottera. Stačily jí nyní problémy uvnitř koleje, a se vzdálenou rodinou se hodlala vypořádat, až bude v bezpečí alespoň mezi kolejními spolužáky. Ač čím více nad tím uvažovala, tím si byla jistější, že jí klobouk zařadil správně – ať se to okolí mohlo jakkoli nezamlouvat, ona opravdu se svým způsobem některým svým Zmijozelským spolužákům maličko povahově podobala – minimálně to maličko si zatím přiznávala.

Ovšem netrvalo dlouho, a Lily si všimla příchozí Sue, avšak nedala jí možnost se ani usadit ke stolu, protože vystřelila ze síně, táhnouc Suzanne s sebou. Zmijozelci, do té doby vedle Lily sedící, mlčeli, popřípadě si občas něco špitli mezi sebou a atmosféra celkově byla dusná.

Na jednu stranu to chápala, ale na druhou jí to štvalo – proč jí musí tak moc srovnávat s dědou? Anebo je za tím i něco více? Možná to nejen její rodina, ale všichni její spolužáci berou jako více než jen rozhodnutí ohledně koleje... Co když tohle byla ta volba, která měla určit její osud a o které jí dědeček říkal? Co když měla něco udělat? Co když udělala tu chybu, které bude celý život litovat? Ne! Kolej přece není všechno, nepíše osud sama o sobě. Lily si zakázala myslet na to, že by opravdu včera zvolila svou životní cestu, tedy cestu opačnou, než po které se vydal její milovaný dědeček, ač obavy v ní hlodaly jako malí parazité, zatemňující zdravý rozum.

 "Copak se děje, Lily?" zeptala se Sue, sledujíc Lily poměrně ustaraným pohledem, když vyšly ven ze Síně. "Doufám, že Zmijozelští na tebe nejsou zlí! Neprovedli ti nic, že ne?" zeptala se Sue stále tím ustaraným tónem.

"Ne, Sue, nic se nestalo." Lily se donutila k úsměvu, ač moc radosti jí nepřidalo to, že i Sue má představy o Zmijozelu dosti negativní – což se však dalo pochopit, ač Sue byla jedna z těch, kteří na předsudky moc nedají. "Dvojčata asi nebudou po včerejšku moc příjemní, že?" zeptala se pak, aby odvedla téma rozhovoru od vlastní koleje.

"Nemají proč být naštvaní," potvrdila svým způsobem Sue s jasně vyjádřeným nesouhlasem s chováním Nebelvírských. "Zařadil tě Moudrý klobouk, ty sis to nevybrala!" pokračovala a vrhla vražedný pohled směrem ke dveřím do velké síně. Lily si však nyní nebyla jistá, zda si opravdu kolej nevybrala sama – tedy tím, že nic neudělala a nic neřekla. "Rozhodně to od nich není hezké. Jsi stále členem rodiny, to volba klobouku nezmění. Nejen Samuel a dvojčata by se měli vzpamatovat," téměř zavrčela Suzanne. Lily potěšilo, že za ní kamarádka takto stojí, protože to znamenalo, že by nemusela ani tolik nesouhlasit s tím, pomáhat Lily získat si respekt u kolejních spolužáků a později snad i ve zbytku školy. Zmijozelskou nevraživost vůči Potterovým totiž znala z vyprávění otce, strýce i bratrance a tedy očekávala nějaký útok v nejbližších okamžicích – připravena je uzemnit, jen co se o něco pokusí. Ač zatím neměla nejmenší potuchy o tom, jak to udělat.

"Nebelvírští uvažují trochu jinak, vím, o čem mluvím, žiji v rodině plné Nebelvířanů," odporovala však přesto Lily, protože přece jen, to byla pravda – trochu své příbuzné chápala. Ne všechny koleje byly stejně tolerantní jako Havraspár – a to bylo na první pohled patrné. Když to však vyslovila, uvědomila si také, že netuší, co napíše rodičům – a jak na to budou oni reagovat. Vlastně se jí zachtělo návštěvy sovince po celý rok vynechat, aby se s touto skutečností nemusela vypořádat.

"Lily, nezastávej se jich, je to od nich ošklivé, to mi nevymluvíš," utvrdila se Sue ve svém názoru, což Lily však svým způsobem potěšilo, ač další důkazy o tom, že se jí Sue vždy zastane již nepotřebovala.

"Dobře, ale to vyřešíme až po vyučování, jo?" zeptala se pak Lily, protože se nehodlala do ničeho pouštět, než bude vědět, co na ní hodlají obě koleje zkoušet a tak si dnešek vyhradila na naplnění cíle: Poznej svého nepřítele. Ovšem jen co tu myšlenku přijala, dosti s ní otřáslo to, že to vypadá, že opravdu během jednoho večera si udělala nepřátele ze dvou kolejí - ač pravda se Zmijozelskými to nemohlo dopadnout jinak v žádném případě. "Musím si ještě zajít na kolej pro věci," řekla však nakonec a vydala se směrem k podzemní části hradu, a Sue zase vypravila na snídani.

O nějakou dobu později už Lily seděla na své posteli v dívčí ložnici a hledala, potřebné věci na hodinu, Zmijozelští a Havraspárští měli zrovna dohromady přeměňování. Podívala se po - očividně spokojené Ven, která ležela ve svém košíku s hlavou opřenou na packách - a pohladila jí, přejíc si, aby byla tak bezstarostná jako její kočičí mazlíček.

"Měla by sis pohnout, Potterová, nechceme kvůli tobě přijít hned ze začátku o body, protože nedokážeš ani včas dojít na hodinu." Ozvalo se, však znenadání kousek od Lily, která se lekla. O futra dveří byla opřená dívka, kterou již viděla u zařazování - jemně opálená pleť, tmavě hnědé vlasy a stejně tak zbarvené oči. Nataly Fergustonová po ní hodila ještě jeden škleb a pak odkráčela. Lilien to nijak zvláště neřešila, ač tu nenávist v hlase Nataly nechápala, protože to znělo spíše, jako by Nataly měla dojem, že jí Lily nějak ukřivdila, nebo něco podobného. Prostě to bylo... divné, opravdu divné.

Avšak v jedné věci měla Nataly pravdu, Lilien si musela pohnout. Vzala si věci a rychle se vydala ven z kolejní místnosti do vstupní haly, kde už naštěstí stála Sue. "Jdeme?" zeptala se a obě dívky se vydaly společně na první hodinu. Profesorka Williamsová byla čtyřiadvacetiletá čarodějka, která působila už na první pohled velice mile. A hodina probíhala poměrně v klidu, navíc se ukázalo, že s kouzlením budou mít dívky poměrně dobré výsledky, protože ač se učili pouze zvětšovat a zmenšovat různé předměty, Sue zvládla obě kouzla hned na první pokus a Lily na tom taktéž nebyla špatně.

"Skvěle studenti, takže nyní všechno vrátíme do původní velikosti a můžete si sbalit věci, šlo vám to skvěle," pochválila nakonec všechny profesorka a studenti se postupně vydávali ven z učebny. Lily se rozloučila se Sue, která mířila směrem na dějiny čar a kouzel a chystala se vydat směrem na další hodinu, když v tom jí cestu zastoupila Nataly, společně s další dívčinou, bledou modrookou blondýnkou - Vypadá to, že parta odpůrců se nám rozšiřuje, ušklíbla se Lilien, a pokusila se projít kolem děvčat, avšak Nataly jí zastoupila cestu, a když vrhla pohled na blondýnku, tak ta se postavila vedle ní, pokoušejíc se vypadat stejně sebevědomě, jako Nataly. Lily si povzdechla, sledujíc Nataly.

"Copak lvíčátko? Potřebuješ něco?" zeptala se Nataly s úšklebkem na tváři. Lvíčátko? Proboha, to si nemohly vymyslet něco méně trapného? Problesklo Lily hlavou.

"Pokud vím, tak má kolej je Zmijozel, stejně jako vaše," odpověděla Lily, snažíc se působit sebevědomě - celkem jí to šlo, k jejímu vlastnímu údivu. Nataly to však očividně štvalo, chytila Lily za hábit, hledíc jí zpříma do očí.

"Ty - k nám - ne-pa-tříš," dala Nataly důraz na každou slabiku a pustila Lily, načež s dalším pohledem směřovaným na blondýnku se vydala pryč. A ta jí poslušně následovala jako pejsek. Lily měla chuť za nimi zakřičet, že Moudrý klobouk si myslí něco jiného, nebo prostě nějak obhájit to, že ona patří do Zmijozelu - zčásti taktéž proto, že chtěla, ne, ona přímo potřebovala, někam patřit - avšak Nataly působila dosti hrozivě a Lily se bála toho, co by se mohlo stát, kdyby i nadále dráždila hada bosou nohou - doslova. A tak se raději odebrala směrem na hodinu, než se potká s dalšími nevraživými spolužáky - v hodinách alespoň svou nevraživost nemohli dávat tak najevo - ač mimo Nataly to ani tak nevypadalo, že by k ní byl někdo tak otevřeně nepřátelský. Co má však konkrétně tato dívka za problém Lily netušila, vždyť ani nevěděla jistě, co si to o ní spolužáci šuškají.

Kapitola VI >>>