Prvního září

Serpens Heres - Dcera Hada - Kapitola druhá

<<< Kapitola I

Rodina Fergustonových dorazila na nádraží King´s Cross, nástupiště 9 a ¾, již v půl jedenácté. Nataly si vezla jen nepříliš velký kufr na kolečkách, který však díky pár šikovným kouzlům vevnitř připomínal spíše velkou skříň, díky čemuž do něj bez problémů dala všechny věci, které si vezla do Bradavic - od oblečení až ke všem učebnicím, brkům, pergamenům a nezapomněla samozřejmě ani na cínový kotlík standardní velikosti 2.

 "Edith, jak příjemné setkání. Zdravím, pane Fergustone," pozdravila s neupřímným úsměvem blonďatá žena v černém hábitu, která se zničehonic ocitla poblíž rodinky. Vedle čarodějky stály dvě děti - chlapec zhruba stejně starý jako Nataly a dívka o něco málo mladší.

"Taktéž tě ráda vidím, Ashley. Takže i Hydrus jede letos poprvé? A kde je vůbec Scorpius?" zeptala se Edith s předstíraným zájmem a pohlédla na mladého Malfoye, který byl dokonalou kopií svého otce. Nataly chlapci, kterého poměrně často vídávala na různých společenských akcích pořádaných některou ze zbývajících rodin, jeho jméno opravdu nezáviděla, a ani náhodou nechápala posedlost Malfoyovic klanu nad těmi příšernostmi.

"Ano, už to tak bude, že naše děti jdou do stejného ročníku, alespoň se budou moci i ve škole držet v lepší společnosti. Přec jen, všichni víme, jak to tam vypadá. Kdyby nebyly Bradavice vyhlášeny jako nejlepší kouzelnická škola světového kalibru, nezaváhala bych ani na chvíli, poslat děti do Kruvalu," pronesla vážně Ashley Malfoyová. "Ále, něco na ministerstvu, však to znáš," mávla pak rukou nad otázkou ohledně svého muže.

"Jistě, ještěže to tak hezky dopadlo," kývla hlavou Edith, ač popravdě nevypadala příliš nadšená tímto sdělením. "Nataly, měla by sis najít volné kupé, než budou všechna obsazena," dodala pak směrem k dceři, aby mohla pokračovat v nerušené konverzaci se svou bývalou - a nepříliš oblíbenou - spolužačkou.

"Jistě, matko; nashledanou paní Malfoyová." Nataly se tedy společně se svým otcem vydala směrem k vlaku, konkrétně k vagónu B, jelikož Áčko bylo jako každým rokem vyhrazeno pro primusy a prefekty.

"Tak dobře, holčičko, opatruj se... a nevyváděj žádné hlouposti. A dostaň se do Zmijozelu, jinak tvá matka bude zuřit, však jí znáš; nejspíše by neskousla, ani kdyby ses dostala do Havraspáru a v domě máme příliš mnoho cenného nábytku. Uvidíme se o Vánocích, ale kdykoli budeš něco potřebovat, napiš. Mám tě rád." Anthony svou dceru objal a povzbudivě se na ni usmál. Ne, že by jeho dcera měla z nadcházejícího roku nějaké obavy.

"Jasně, tati. Nepochybuji, že se do Zmijozelu dostanu a mám Trima, takže napíšu jen, co dorazím. I když aktuálně nevím, kde ten pták zase lítá," řekla Nataly a pak vešla do vlaku, načež prošla uličkou hned k druhému kupé, které bylo dosud prázdné. Mávla ještě na otce, než se usadila a téměř v tu samou chvíli se dveře znovu otevřely.

"Ahoj Fergustonová, prý se máme držet po kupě, takže... tohle jsou Flint a Grant." Do kupé nevešel nikdo jiný než Hydrus Malfoy a dva další - vysoký nepřátelsky vyhlížející černovlasý chlapec a blonďatý hromotluk. Všichni tři se bez zeptání posadili k Nataly, jako by to bylo úplně samozřejmé, ovšem ta to nyní řešit nehodlala, stejně si okruh "svých lidí" hodlala začít budovat až po zařazování, vzhledem k tomu, že snad nikdo neměl úplnou jistotu v tom, kdeže to skončí - v poslední době rozhodně ne.

"Nazdar Malfoyi, fajn, takže spojenectví," kývla hlavou Nataly na potvrzení jeho - spíše vynucené - nabídky a zbylých dvou hochů si nevšímala - dosti jasně si uvědomovala, že je to zbytečné, pokud je má Malfoy pod palcem. Teď jen vydržet cestu s dvěma pitomci a jedním nafoukaným aristokratem. Ovšem spojenci se vždy hodí, uvažovala Nataly v duchu a pak vyhlédla z okna do davu ztrácejícím-se a opět se zjevujícím v mléčném kouři. 

A brzy se vlak vydal na svou každoroční dlouhou cestu do Školy Čar a Kouzel v Bradavicích. Trhnutí, které na tento fakt upozornilo, bylo poměrně výrazné, stejně jako zahoukání od lokomotivy, avšak ve druhém kupé vagónu B to akorát jemně vyvedlo z rovnováhy blonďatého hromotluka, jinak se však nic nezměnilo. Atmosféra nebyla špatná - ne nepřátelská, ne napjatá, prostě jen zde neměl aktuálně nikdo nutkání prolomit ticho, protože by to bylo zbytečné.

Ovšem zanedlouho po výjezdu se vagónem rozlehl zvuk vozíčku s cukrovinkami a baculatá čarodějka v děsném růžovém hábitu dorazila i ke kupé, kde dosud mlčící skupinka seděla. "Dáte si něco, drahoušci?" zeptala se čarodějka nehorázně sladkým tónem a s úsměvem na tváři.

"Fazolky a šest marcipánových myšek," informoval dámu Malfoy a za chvíli už si bral svou objednávku a čarodějce předával několik mincí.

"Dvě dýňové paštičky a žabku," vzala si pak slovo Nataly, nevšímajíc si počínajícího pozdvižení. Jedna z marcipánových myší kousla Granta, který vypísknul podobným hlasem jako ostatní myšky, které se snažily marně uprchnout, mrskaly ocasy a pištěly. Jedné myšce se pak nechtěně při útěku před Flintem, zase podařilo shodit klec sovy pálené, která začala vztekle houkat a za chvíli již létala po kupé, protože dvířka klece se přitom otevřela. Nataly si tedy raději vzala svou objednávku, zaplatila a rychle se opět posadila, než by jí ta šílená sova stihla sejmout křídlem. "A to jsem si myslela, že cirkus už odjel," zabrblala si pro sebe dostatečně tiše, než se zakousla do jedné z dýňových paštiček a sledovala Granta, jak se marně snaží chytit uprchlou sladkost - Malfoy se již pouze smál a Flint se snažil nacpat svou sovu zpět do klece.

"Myslím, že bychom měli pozdravit ostatní nováčky, co vy na to?" zeptal se pak vůdce budoucí Zmijozelské party, když se situace uklidnila a všechny myši byly pochytány a ztrestány snědením.

"Běžte, mám lepší věci na práci, než děšení budoucích spolužáků," a urážení šmejdů, kteří jsou v početní výhodě, dodala v duchu Nataly a neupřímně se usmála - toto mimické gesto měla nacvičené díky dlouhodobého pozorování a následnému napodobování matky. Malfoy však jen pokrčil rameny a společně se svými "poskoky" se vydal pryč. Ovšem nic lepšího než toto Nataly bohužel na práci neměla, takže jí zbývalo jen dojíst druhou paštičku a žabku, kterou stále ještě neotevřela a doufat, že cesta do Bradavic není tak dlouhá, jak se zdá. Za chvíli se však dveře kupé opět otevřely.

"Ahoj, nevidělas tady někde mou kočku? Taková černá potvora, stále od někoho loudí něco k jídlu," zeptal se opálený, černovlasý chlapec a rozhlédl se po kupé.

"Ne, neviděla," odpověděla jednoduše Nataly a vytáhla si z kufru maličkou knížečku. "Engorgio," klepla na ní hůlkou a knížka ztěžkla a zvětšila se. Pak jí otevřela na první stránce a bez toho, aby si kluka dále všímala, se pustila do čtení.

"Jé, ty už umíš kouzlit? Já ještě příliš kouzel neviděl, ale tohle bylo zajímavý," pokračoval však kluk dále.

"Obyčejné zvětšovací kouzlo, takže ty seš mudlovský -" Nataly se zarazila. "Mudlorozený. První na kterého jsem v letošním roce narazila," dopověděla nakonec, aby své přeřeknutí zamaskovala - Není dobré si znepřátelit většinovou část "kouzelnické" populace.

"Jo, mudlové říkáte nekouzelníkům, že? Umíš ještě nějaká kouzla? A víš, jaké to bude v Bradavicích?" vyptával se dále ten kluk, ale to už do kupé zpět vešel Malfoy se svou ochrankou - k štěstí toho kluka nespíše předchozí rozhovor nezaslechnouc.

"Uhni, pokud chceš přijet do Bradavic v celku." Všichni tři se natlačili do kupé a zavřeli dveře tomu klukovi před nosem. Ten však jen pokrčil rameny a vydal se pryč. "Fergustonová, to bys nevěřila, kdo bude s námi ve stejným ročníku," začal Malfoy.

"Vážně?" Nataly nadzvedla obočí bez přílišného zájmu a s despektem zavřela knihu, načež jí vrátila do svého kufru.

"Dcera zrádce kouzelnické krve, vypadá na chlup stejně, zahlédli jsme jí v uličce ve třetím vagónu," informoval Malfoy a oba jeho kumpáni přikývli. Nataly se však zamračila.

"Její dcera? Rebečina?" Zeptala se pro jistotu. To vypadá na hodně zajímavý rok... napadlo jí bezděky.

"Jasně, tvá nová oblíbená sestřenka," zašklebil se Malfoy.

"Chceš přijít o zuby ještě předtím, než dorazíme do Prasinek?" zeptala se Nataly pohotově. "Ona není má sestřenka, protože má rodina Rebeccu zavrhla, není jednou z nás a nikdy nebude," dodala pak ostré vysvětlení a probodla Malfoye pohledem.

"Jasně, nemusíš hned prskat," bránil se mladý Malfoy s úsměvem, ovšem potom se zvědavě optal: "Tak co hodláš dělat?"

"Zařídit jí Bradavice jako stylové peklo... co ty na to?" Zeptala se. "Jen bude záležet na tom, do jaké koleje se dostane," pokrčila pak Nataly rameny. Na svou tetu měla vztek a vyřešit to přes sestřenku jí připadalo jako perfektní řešení.

"Fajn, máš mou podporu, nezradila jen vás..." kývl Malfoy, avšak potom již vlak začal zastavovat a rozhovor tak ukončil. A Nataly byla spokojena - když měla podporu Malfoye, podpora ostatních Hadů byla téměř jistá - Zmijozelové přece vždy drží pohromadě.

>>> Kapitola III