Grimmauldovo náměstí 12

Serpens Heres - Dcera Lva - Kapitola osmá

<<< Kapitola VII

Doba strávená v Bradavicích přes veškerá hoře utekla Lilien poměrně rychle. Dny, které na Škole čar a kouzel strávila, byly sic občas ne příliš radostné, ale společně se Suzanne to dívka zvládla v klidu a i těch několik šťastných chvilek si dvě kamarádky užily. Nyní se však již velice těšily na Vánoce strávené se svou rodinou a Lily zvláště na to, že bude mít pokoj od těch tří - tedy převážně Nataly, jejíž důvod k nenávisti stále neviděla, ač se opravdu snažila přijít na to, co její spolužačku tak moc irituje, protože by byla raději, kdyby věděla, čím si zasloužila takové nepřátelství, o které ani v nejmenším nestála.

Když Lilien poprvé odjížděla z Bradavic - ač tentokráte pouze na pár dní - tušila, že se jí přes to všechno bude po tomto hradě stýskat. Tehdy však netušila proč a vlastně její hlavou vířily trochu jiné myšlenky. Opět myslela na to, proč se Nataly stále snaží jí co nejvíce znepříjemňovat život a jaký důvod může mít člověk k něčemu takovému... Lilien si byla jistá, že ona Nataly nic neprovedla, protože jí do doby, než přijela do školy neznala - ba ani neviděla! Ovšem Suzanne se tok myšlenek její kamarádky podařil zastavit a od té doby jí nedovolila uvažovat nad ničím jiným, než nad tím, jak zajímavé budou letošní Vánoce a zda se sejdou všechny jejich rodiny.

Nádraží bylo živé, jak se navzájem hledalo mnoho rodičů a jejich potomků a zmatek doplněný o hustý dým, který rudá lokomotiva vypouštěla do ovzduší, byl jednoduše obrovský. Suzanne brzy spatřila svou matku a s úsměvem na tváři se k ní rozběhla, načež byla stisknuta v pevném objetí. U skupinky se brzy objevil i čtrnáctiletý bratr Sue, Zachary Lupin.

Lily však nespatřila v davu dospělých kouzelníků ani neposlušně rozčepýřenou černou hřívu svého otce, ani pečlivě upravenou matku a tak se proplétala dál davy kouzelníků, mezi nimiž spatřila i dvojčata Weasleyovi, jak s úsměvem následují své rodiče a dokonce spatřila i Nataly, jak se vítá se svým otcem, který jí zmenšil zavazadla, aby mohli jít dále již bez zátěže.

Nevěděla ani proč, ale zastavila se a chvíli tu scénu pozorovala. Kouzelník vyhlížel poměrně přísně, ač na svou dceru se mile usmíval. Tmavé, téměř černé vlasy měl poměrně krátce zastřižené a pečlivě upravené.  Najednou se však otočil a podíval se svýma jasně zelenýma očima přímo na Lily, která se tedy raději otočila a pádila dále. Měla však dojem, že jí otec Nataly svým působením někoho připomíná, nemohla si však vzpomenout, koho.

"Lilien!" Vyrušil však Lily z úvah hlas její babičky a když se dívka otočila, všimla si, že na ní Ginevra Potterová mává z odlehlejší části nástupiště a tak za ní přispěchala. "Ahoj, Lily, tak jak se ti líbilo v Bradavicích?" zeptala se s úsměvem své vnučky, mezitím co mávnutím hůlky zmenšila kufr a odváděla dívku z nástupiště.

"Ahoj, babi, jo, bylo to tam fajn," usmála se Lily. "Proč jsi mě přišla vyzvednout ty?" zeptala se pak, ač odpověď předem znala - a ani trochu ji netěšila.

"Ach, Lily. Víš, tvoji rodiče mají určitě velice důležitou práci, zase nějaký případ, bystrozorské oddělení má poslední dobou pořád plné ruce práce," odpověděla babička a usmála se na vnučku. "Takže co kdybychom šli ke mně na šálek teplého kakaa?" zeptala se stále s úsměvem, ač Lily dle jejího pohledu pochopila, že ona stará dáma má nějaké starosti, ovšem aktuálně se na to nechtěla vyptávat a tak jen kývla a nechala se odvést do babiččina domu.

Ginevra Potterová zůstávala většinou sama v domě, který patřil dříve starobylému rodu Blacků nacházejícím se na Grimmauldově náměstí 12. Nikdo netušil, proč v tom domě stále přebývá a téměř nikdo nevěděl, proč se zde Harry Potter pár let po onom slavném střetu s Pánem Zla, přestěhoval. Lilien to tady však měla svým způsobem ráda. Nyní však jen smutně pohlédla ke schodišti a pak babičku následovala do kuchyně a mezitím, co Ginny připravila pro svou návštěvu kakao, se usadila ke stolu.

"Budeme letos slavit Vánoce v Doupěti?" zeptala se dívka, když před ní stál hrnek se sladkou tekutinou. "Se Suzanne jsme se o tom bavily ve vlaku, ale ani jí rodiče nic neřekli předem," usmála se na babičku.

"Já určitě navštívím Hermionu, ovšem co mají v plánu vaši rodiče, netuším," usmála se Ginevra. "Víš, tví rodiče tě mají moc rádi a určitě je velice mrzí, že pro tebe nemohli zajít na nástupiště sami," dodala pak znenadání po chvíli ticha.

Lilien si o tom myslela své, to bylo jasné, avšak i tak se snažila nedat své zklamání najevo - ač dle všeho si toho její babička všimla. "Však já vím, že jejich práce je důležitá," zamumlala a pak se znovu napila kakaa. "Kde jsou vůbec Paul a Harry?" zeptala se pak s mírným znepokojením. Na své bratry se těšila, ač občas byli spíše jako osiny v zadku, tak se jí po nich velice stýskalo.

"Kluci by měli dorazit během chvíle, byli na návštěvě u nějakých přátel, těch mudlů, co žijí kousek od vás," odpověděla Ginevra z úsměvem. "Ti dva rošťáčci mi dávali pořádně zabrat, když jsem je občas hlídala, ale myslím, že jsi jim opravdu chyběla."

"No, myslím, že spíše mě hodlají vyzpovídat z toho, jaké to je v Bradavicích, alespoň Harry, hrozně se těší, až pojede taky, den před mým odjezdem se rodiči odmítal mluvit, protože byl naštvaný, že on do Bradavic pojede až za tři roky," zasmála se Lilien, ovšem to už zaslechla otvírání dveří a dva nadšené hlasy jejich bratří, jak se ženou směrem ke kuchyni.

"Ahoj, kluci," usmála se na oba babička Ginny. "Chcete kakao?" zeptala se pak.

"Lilien!" vypískl Harry a vrhl se kolem krku své starší sestry, jako by jí neviděl už roky a ne jen pár měsíců.

"Harry, uškrtíš mě!" stěžovala si Lilien se smíchem.

"Musíš mi vyprávět, jaké to bylo v Bradavicích! My jsme tady téměř nemohli vydržet a tys nám tak málo psala!" obvinil jí starší z bratrů, když ji konečně pustil.

"Já chci hodně kakaa, babí!" informoval pro změnu Paul, který se už posadil na místo vedle toho Ginevřiného. "A ahoj, Lily!" zazubil se pak na sestru, mezitím co Harry se s tím, že si kakao utéci nenechá, posadil na své oblíbené místo mezi sestrou a mladším bráchou.

 "Á, bráškové, doufám, že jste příliš nezlobili rodiče, když jsem tu nebyla," usmála se na oba Lily, šťastná, že své bratry opět vidí. Opravdu se jí po nich stýskalo.

"Jasně, že ne, ségra!" ujistil jí Harry a Paul jen přitakal, ač všichni v místnosti moc dobře věděli, že když ti dva zůstanou sami, tak je nemožné, aby byť na chvíli nevymýšleli nějaké lumpárny. A tak nakonec Lily vyprávěla, jak vypadají Bradavice, ač občas si některé údaje jemně přikreslila - no, možná trochu více než jemně. A oba kluci jí pozorně poslouchali, těšíc se sami na to, až se do školy podívají.

>>> Kapitola IX