Rodinná sešlost

Serpens Heres - Dcera Lva - Kapitola jedenáctá

<<< Kapitola X 

Lilien seděla ve svém pokoji na posteli a hladila svou oblíbenou kočičí dámu, která spokojeně ležela u jejich nohou a předla. "Alespoň, že už netrvá na tom, že mě nechá přeřadit, dle všeho by toho bez mého souhlasu nedosáhla," povídala kočce o tom, jak je její matka poslední dobou naštvaná za to, jak jí odporovala ohledně přeřazení, ovšem vypadalo to, že by se jejich vztah mohl dát zase do pořádku, poté, co Lilien vysvětlila, proč vlastně nechce být přeřazena a slíbila, že už bude s matkou vždy jednat s patřičnou úctou - jo, a nesměla zapomenout na ten trest v podobě umývání nádobí po celý zbytek prázdnin, což bylo otravné obzvláště proto, že Lilien nesměla kouzlit.

Kočka najednou vyskočila ze svého místa a schovala se do rohu místnosti. "Co se děje, Ven?" otočila se na ní dívka zmatená reakcí kočky, ovšem pak se vylekala, když zezadu zaslechla hlas.

"Krásný večer, slečno Lilien," zasyčel totiž najednou Desappello, který se zde dostal otevřeným oknem. Lily zkontrolovala dveře a teprve pak se otočila na hada.

"Neměl bys nás tak děsit, Pello," zasyčela zpátky trochu naštvaně, ač na hada se příliš zlobit nemohla. Nějak jí jednoduše ten malý i velký všude i nikde se vyskytující tvor začal být milý, zvláště proto, že se stal jejím dobrým přítelem i důvěrníkem, vzhledem k tomu, že to, co mu řekla, mohl říct jen dalšímu Hadímu jazyku, kterým nikdo z její rodiny nebyl.

"Čičinka má důvod se mě obávat, ale vy, slečno, se hadů bát nemusíte, neznám hada, který by chtěl ublížit Hadímu jazyku," promluvil modravý had s téměř černou kresbou - velice krásná forma zmije obecné.

"Ta kočka je moje kamarádka, takže jí necháš na pokoji," upozornila Lilien hada poměrně důrazně, ač měla poměrně strach i z jeho aktuální podoby zmije, natož kdyby se proměnil ještě ve většího a nebezpečnějšího hada, což by jistě dokázal. "A slyšela jsem i o hadovi, který chtěl dokonce zabít Hadí jazyk. Bazilišek v tajemné komnatě zaútočil na mého dědu!" upozornila pak na jeden velice podstatný fakt.

"Ten Bazilišek, jak mu říkáš, pouze sloužil svému pánu, taktéž Hadímu jazyku, který pro něj byl jakožto Zmijozelův dědic více, než otisknutý Hadí jazyk Potter," informoval Desappello. "Proč slečna Lilien zůstává v domě, když venku je tak krásně?" změnil pak úplně téma.

"Nemůžu po setmění opouštět dům, je to příliš nebezpečné."

"Slečna Lilien se bojí?" zeptal se Desappello a zakmital jazykem, vypadalo to, jako by si z ní snad utahoval.

"Nebojím! Ale nedostanu se přes rodiče ven!" bránila se Lily.

"Tak pojďte za mnou, slečno Lilien, projdeme se po Londýně," zasyčel s náznakem úsměvu aktuálně zhruba půlmetrový had se štěrbinovitými zorničkami, načež se otočil a vydal se směrem k otevřenému oknu. Lilien se opravdu nebála opustit bezpečí domova a celkem se jí i zamlouval hadův nápad ohledně výletu na čerstvý vzduch, avšak lezení z okna v patře se jí nezdálo jako zrovna nejlepší nápad. I tak se však už jen proto, aby dokázala, že není strašpytel, se opatrně vysadila na parapet a sledovala zmiji, jak se pohodlně plazí dolů.

"Jak mám asi tak slézt?" zasyčela svou otázku nespokojeně, sledujíc chodník pod oknem. Nebylo to až tak vysoko, tedy alespoň o tom se Lily snažila přesvědčit samu sebe.

"Pokud nechcete kouzlit, tak se spusťte k oknu pod vámi a pak na zem, nemělo by to být tak složité," odpověděl had. "Není to vysoko, zvládla byste i skočit, ale nejspíše byste se pořádně odřela o ten chodník," uvažoval pak a Lilien měla chuť to vzdát, ale jen na chvíli, následně se totiž otočila směrem k ulici. Naštěstí nikdo touto tmavou mudlovskou uličkou, na kterou měla Lilien výhled, nešel a sousední dům měl ve všech oknech zatažené rolety. Nikdo jí tedy nespatřil, jak se opatrně spouštěla dolů, až křečovitě se držíc parapetu, aby nahmatala dole vystouplý rám dalšího okna, které se nacházelo ve spodním patře po pravé straně od Lilien. Dívka se aktuálně vůbec nezajímala o to, že nemá tušení, jak se dostane zpátky nahoru, musela prostě dokázat, že něco takového zvládne bez potíží.

Brzy našla okraj rámu a chtěla se o něj zachytit, avšak to jí uklouzla levá ruka a pouze na té pravé se nemohla udržet, proto letěla rovnou dolů k zemi."Aresto momentum!" Zaslechla však najednou a její pád se téměř zastavil, takže velice pomalu klesla až na zem, kde však dopadla jako hadrová panenka a zůstala ležet na zemi, snažíc se uklidnit svůj dech a tep. Ovšem to už se nad ní objevila tvář starší ženy, jejíž bledý obličej s výraznými, stále ostře řezanými rysy lemovaly tmavě hnědé rovné vlasy a jejíž světle modré oči si ji prohlížely s jakousi směsicí úlevy a radosti. "Nestalo se ti nic, Lilien?" zeptala se neznámá žena a Lily se rychle zvedla a chvíli si prohlížela podivnou osobu. 

"Kdo jste? A odkud mě znáte?" zeptala se vyděšeně, ač nebylo jisté, zda to byl spíše šok, který v ní přetrval z pádu, či strach z neznámé osoby. Způsob, jakým žena mluvila, a cosi v jejím obličeji napovídalo, že není žádná mladice, avšak jinak o jejím věku příliš mnoho nevypovídalo.

"Jistě, mé jméno je Melissa. Jsem tvoje babička," usmála se žena mile a Lilien si všimla, že se jí kolem ruky obtáčí hnědě zbarvená užovka, jejíž šupiny měly karamelový nádech. "Desappella už znáš," dodala pak, když si všimla, kam směřuje dívčin pohled.

"Ne, to je hloupost, moje babička je Ginevra Potterová," zavrtěla Lilien hlavou a nevěděla, zda se dát na panický útěk nebo to nemá cenu, vzhledem k tomu, že ona žena je čarodějka a tedy by jí zastavit ji nedělalo problém. Navíc, zatím jí nehrozí žádné nebezpečí, vždyť ta žena ji zachránila, ač tvrdí, že je její babička, což je hloupost, vzhledem k tomu, že Lilien ji nikdy neviděla.

"Tvá babička z matčiny strany, jsem matka Rebeccy," opravila dívčin úsudek stále usměvavá žena, ač Lilien nepomohlo k tomu, aby ženě věřila fakt, že si stále pohrávala s téměř černě zbarvenou hůlkou v dlani.

"Mluví pravdu, slečno Lilien," zapojil se do rozhovoru Pello.

"Tys mi lhal!" obvinila jej Lilien zasyčením, aniž by si dělala příliš velké starosti s prozrazením-se. "A teď jsi mě málem nechal se rozplácnout na chodníku!"

"Ne, slečno. Desappello vám nelhal, hledal vás, dlouho vás hledal a i všechno ostatní, co řekl, byla pravda, pouze ne úplná, avšak slečna se neptala na podrobnosti," bránil se plaz. "Desappello by vám nikdy neublížil, slečno, věděl, že jeho paní je tady dole a bude dávat pozor, aby se vám nic nestalo. Nikdy bych vás neohrozil, slečno," ujišťoval ji pak.

"Má pravdu, Lilien, patří k naší rodině, nedopustil by, aby se komukoli z nás něco stalo," ujistila dívku Melissa a Lily si najednou uvědomila, že jim žena rozumí a jejich rozhovoru naslouchá. To bylo něco velice neobvyklého. Dosud totiž z těch, kteří dokážou mluvit hadím jazykem, mimo plazů totiž znala jen svého dědečka a vůbec jí nenapadlo, že žena stojící kousek od ní to svede taktéž, ač jí to mělo napadnout. "Stejně jako máme v rodině Hadí jazyk, ač ten není pravidlem," dodala pak, když si všimla záblesku pochopení v dívčiných očích.

"Kdybyste byla moje babička, matka by mi o vás jistě řekla," vzala však Lilien ještě poslední důležitý argument, ač jí Pello nějakým způsobem nutil uvěřit slovům té ženy.

"Tvoje matka a já spolu příliš nevycházíme," usmála se Melissa, avšak před tím, než se jí tento milý úsměv na tváři objevil Lilien pouze na kratičkou chvíli zahlédla zvláštní záblesk směsice smutku a zloby.

"Měla bych se vrátit do domu," pronesla nakonec Lilien s tím, že doufala, že jsou dveře do domu odemčeny. Melissa si pouze povzdechla.

"Nechej si u sebe Desappella, když budeš chtít se mnou mluvit, zavede tě za mnou," pronesla a natáhla k dívce ruku, načež se stromová užovka začala odmotávat od její ruky a schovala se k Lily. Pak žena pouze mávla hůlkou a Lilien začala levitovat zpátky vzhůru k oknu, kde se raději přichytila a až když stála oběma nohama na zemi ve svém pokoji, se podívala z okna. Melissa už tam nestála. 

Kapitola XII >>>