Nezodpovězené otázky

Serpens Heres - Dcera Lva - Kapitola dvanáctá

<<< Kapitola XI 

Tu noc Lilien ležela na posteli a nemohla usnout. Sledovala jemně fialkový strop svého pokoje a uvažovala nad událostmi toho večera, které jí nedaly spát. Venena, její britská kočka, ležela kousek od ní a spokojeně spala. Ji nyní nic netrápilo, jelikož Desappello musel zůstat venku - Lilien se na něj stále zlobila za to, že jí podvedl, ač popravdě si sama uvědomovala, že ten had říkal celou dobu pravdu a nic z toho, co řekl, se nevylučovalo s tím, co se dozvěděla. Navíc, Lily věděla, že opravdu věřil, že se jí nemůže nic stát, když byla poblíž Melissa. A právě to jí nejspíše štvalo nejvíce. Že neměla proč se na něj zlobit a že by byla ráda, kdyby jí všechno vysvětlil. Ale ona jej místo toho poslala pryč a nehodlala jej zavolat zpět, na to byla příliš tvrdohlavá.

Problém byl však aktuálně hlavně s onou záhadnou ženou, která neprozradila více než své křestní jméno a to, že je její babička, a i tak začínala mít Lilien pocit, že nelhala. Ač zároveň s tím by si jen těžko připustila, že ta žena je opravdu matkou její matky. Pomalu si však začala uvědomovat i to, že mají snad několik podobných rysů s onou čarodějkou.

Další problém byl pak ten, že Rebecca nikdy se svou dcerou o jejich prarodičích nemluvila, vlastně se nikdy ani slůvkem nezmínila o tom, co se s nimi stalo. A proč by jí matka zatajovala existenci její vlastní babičky? Babičky, která byla zároveň Hadím jazykem, což byla schopnost stále velice vzácná... A babičky, která Lilien nejspíše už delší dobu hledala...

Lilien věděla jistě jen to, že o tom musí zjistit za každou cenu více, protože jinak už snad nikdy klidně neusne.

Hned dalšího rána se Lilien naskytla možnost splnit si své předsevzetí, že se pokusí zjistit více o matčině rodině.

Albus Potter totiž vzal své syny na famfrpálový zápas mezi zdejšími týmy. Lily chodila pouze na mistrovství, protože jí sledování zápasů nikdy příliš nebralo a Rebecca tento nebezpečný sport vůbec neschvalovala.

"Mami," oslovila Lily matku. "Víš, uvažovala jsem nad naší rodinou a napadlo mě, že jsi snad nikdy nevyprávěla nic o tvých rodičích," začala opatrně, vzhledem k tomu, že jejich vztah po té, co byla zařazena do Zmijozelu se viditelně zhoršil, ač již to nebylo tak hrozné, jako ty první dva dny. Rebecca vypadala její otázkou jemně vyvedena z míry a Lily měla pocit, že se jí snad v očích objevil strach po vyslovení této otázky, avšak onen náznak zmizel za neutrální maskou dříve, než se o svých domněnkách mohla Lilien přesvědčit - navíc to vypadalo jako hloupost, takže to Lily raději nyní pustila z hlavy.

"Proč se tak zajímáš?" zeptala se Rebecca, dle Lilien krajně nelogicky, dle ní bylo totiž přeci jasné, že chce vědět více o své rodině. Proto Lily připadalo pravděpodobnější to, že se matka ujišťuje, zda Lilien nepátrá po informacích o zbytku své rodiny z jiného důvodu než náhlé absence informací - třeba toho, že její dcera nedávno jednoho ze svých prarodičů potkala.

"Jen tak, prostě mě to napadlo," zavrtěla Lily hlavou a snažila se skrýt zklamání. Ani nevěděla, proč jej najednou pocítila. Vadilo jí však, že jí matka nic nechce říci, nebo spíše že se jí snaží od tohoto tématu odradit. Navíc tušila, že pokud její matka nebude chtít, tak se Lilien nic nedoví, což bylo velice nepříjemné.

"Víš Lily," začala však po chvíli Rebecca sama od sebe, a Lilien se pousmála, protože doufala, že nakonec se přece jen vše doví - bohužel to, co jí matka řekla vůbec neodpovídalo jejím představám o pravdě. "Nemluvím o svých rodičích a tedy tvých prarodičích proto, že umřeli dávno před tím, než ses narodila," řekla totiž, a Lily nevěděla proč, snad jen kvůli pochybnostem, které do ní nasadil Desappello s Melissou, matce nevěřila. Vlastně měla proč, protože Rebecca si tiše oddechla, když to vypadalo, že Lily hodlá své vyzvídání vzdát.

"Aha," posmutněla hraně Lilien, tedy vlastně ani příliš nemusela svou reakci předstírat, vzhledem k tomu, že jí vadila lež, kterou cítila z matčiných slov, ovšem následně se opět pousmála. "Mohli bychom je navštívit alespoň na hřbitově, nebylo by to od nás hezké?" zeptala se, přičemž nevěděla, zda hledá záminku pro to, aby matce uvěřila či pro to, aby se přesvědčila, že to všechno je lež.

"Lily, ono to bohužel nyní nepůjde, žili jsme až ve Francii v jedné mudlovské čtvrti, je to poměrně daleko," řekla Rebecca a konejšivě pohladila dceru po vlasech. "A ti, kteří již mezi námi nežijí nepotřebují, abychom chodili k jejich hrobům, jsou stále s námi a dívají se na nás, ať jsme kdekoli," dodala pak s úsměvem. Lilien tím však dostala jen potvrzení o tom, že pravdu si bude muset zjistit sama. A nejlépe tak, že se zeptá přímo Melissy, vzhledem k tomu, že její verze byla aktuálně pravděpodobnější než to, že právě Rebecca, výtečná čarodějka pracující pro bystrozorské oddělení na ministerstvu má problém je přenést do Francie.

"Dobře, mami, tak já se raději vrhnu na úkoly do školy, ať to nemusím dodělávat na poslední chvíli," usmála se Lilien na matku a pak se hodlala vydat po schodech nahoru, ovšem potom jí napadlo jedno elegantní řešení. "Mami, nemáme doma ještě nějaké sady bylinek? Potřebuji ingredience do školy do lektvarů," zeptala se, přičemž se otočila zpět na Rebeccu, doufajíc, že žádné zásoby doma nemají.

"Bylinky navíc už nemám, potřebuji mít plnou sadu, nejspíše budeme muset zajít na Příčnou," povzdechla si Rebecca, protože musela vařit oběd a po obědě vyrazit rovnou do práce.

"Aha, tak já tam klidně zajdu sama, vždyť to je kousek, jen koupím bylinky a možná se podívám ještě po skleněných lahvičkách, protože bych si ráda doplnila sadu a budu hned zpátky," navrhla Lilien bezelstně. Rebecca se na ní otočila a chvíli si jí prohlížela s jistým podezřením.

"Do oběda zpátky, Lily," upozornila ji, načež jí přidala pár galeonů a Lily si vzala mikinu a bundu a už spěchala směrem k Děravému kotli, který byl od jejich domu jen kousek. Slušně pozdravila aktuální osazenstvo a zmizela na malém plácku, jenž byl vchodem do Příčné ulice, načež už jen klepla hůlkou na příslušnou cihlu a vydala se skrze rušnou ulici směrem k lékárně.

Lilien se s úsměvem nadechla směsice všech vábných i méně vábných ingrediencí, které se v lékárně prodávaly. Tenhle obchod často s matkou navštěvovala, protože Rebecca si vždy pochvalovala velký výběr kvalitních surovin, který se zde nabízel. Lily se však vydala rovnou k pultu, za kterým stál mladý kouzelník. "Dobrý den, potřebovala bych jeden gram Veraxu," usmála se na prodavače a podala mu zlatý galeon.

"Ale slečno, nejsem si jist, zda vám mohu něco takového prodat." Prodavač se podíval na Lilien velice podezřívavě.

"Jsem Lilien Potterová, chodím k vám pro matku nakupovat poměrně často," informovala muže, ovšem to už se objevil starší z prodavačů, se kterým se Lilien setkávala běžně a tak se nemusela dohadovat a nesla si zelený prášek schovaný v kapse mikiny. Jen doufala, že prodavač nebude natolik sdílný, aby Rebecce prozradil, co si dívka vlastně kupovala. I kdyby, Verax není zakázaná bylina, ač pravda, nesmí být použit bez souhlasu toho, který jej užije, avšak když se o použití nikdo nedoví, tak přece nemůžu mít ani žádný malér, ne? Pomyslela si, když se vracela zpátky domů.

A po obědě mohl začít její plán. Rebecca s Albusem vyrazili do práce a Harry s Paulem zase k mudlovským přátelům ze sousedství, takže Lilien se zavřela prvně v pokoji a otevřela okno, načež se ještě jednou ujistila, že jí nikdo neposlouchá. "Desappello!" zasyčela jméno hada, kterého si právě hrozně moc přála vidět, protože pokud se neobjeví, tak její plán nevyjde, protože jej bude muset přeložit a to by pak nemusela stihnout.

"Desappello je zde, slečno Lilien. Zůstal tady a dával na slečnu pozor, ale do domu nepůjde, dokud mu to slečna nedovolí," odpověděl jí syčivý hlas po chvíli a brzy se i objevil úzký, hnědošedý hádek s bílým bříškem a kulatými zorničkami.

"Samozřejmě, že sem můžeš, jen neděs Vivien. A chci se sejít s tvou paní, Melissou. Ve tři v parku u kamenné kašny," úkolovala Lily malého hádka. Ten zakmital jazykem a vypadalo to, že je spokojen s jejím rozhodnutím.

"Desappello vyřídí váš vzkaz, paní bude nadšena," řekl vesele a pak se opět velice rychlým tempem odplazil pryč. Lilien se otočila směrem do pokoje, kde na posteli ležela její kočka, která si již nejspíše celkem zvykla na to, že ten had tady jednoduše otravovat vzduch bude stále.

 "Musíme tomu přijít na kloub, Veneno," prohlásila Lily již lidskou řečí slavnostně a pak se vydala dolů. Dala vařit vodu na čaj a našla láhev zabezpečenou nerozbitným a ohřívacím kouzlem, kterou obvykle její rodiče používali na kávu. Pak přidala do čaje trochu bylinného prášku Veraxu a čaj přelila do láhve, načež se vydala zpět do pokoje, plánujíc, jak přesně hodlá z Melissy vytáhnout odpovědi na všechny své otázky. 

Kapitola XIII >>>