Upřímné rozhovory

Serpens Heres - Dcera Lva - Kapitola třináctá

<<< Kapitola XII

Když Lilien dorazila ke kamenné kašně v parku, Melissa seděla klidně na lavičce poblíž a nejspíše si tiše povídala s Desappellem. Na sobě měla dlouhý tmavě zelený plášť, který se příliš do mudlovského prostředí nehodil, ale tady se aktuálně stejně příliš mudlů nevyskytovalo. Když si však žena uvědomila přítomnost své vnučky, otočila se na ní s milým výrazem ve tváři.

"Á, tak jsi dorazila přesně. Dochvilnost je skvělá vlastnost, cením si toho," prohlásila na místo pozdravu a kritickým pohledem překontrolovala oblečení Lilien - fialová bunda a riflové kalhoty ve zdejším prostředí působily daleko obyčejněji.

"Dobrý den. No, ano, snažila jsem se," pokrčila Lily rameny a posadila se na lavičku, Desappello, stále v podobě Štíhlovky balkánské, se jí otřel o ruku a ochutnal vzduch kolem ní. Lily trochu nervózně pohlédla na svůj batůžek, ale nakonec z něj vytáhla láhev s čajem. "Je celkem zima, nedáte si se mnou čaj?" zeptala se, jak nejlhostejněji uměla.

"Jistěže, dobrý nápad," pousmála se Melissa s veselými jiskřičkami v očích, které zároveň značily jakési očekávání. Pouhým mávnutím hůlkou přivolala hrnek z nicoty a stejně jednoduše jej zkopírovala, přičemž jeden pak dala Lilien, která do obou nalila čaj. "Takže hodláme být k sobě upřímné, dobrá volba," pochválila Lily a napila se, ovšem Lilien se zamračila, protože nějak netušila, co těmi slovy Melissa myslela. "Verax," podotkla žena naprosto samozřejmě a ukázala na hrnek, ze kterého se před chvílí napila. "Je to dobrá volba, ovšem... pamatuj si, že jeho vůně a chuť je poměrně charakteristická, což však zaniká ve vůni lesních jahod. Navíc, je daleko účinnější jej smíchat i s kapkou euforie, která lidi popostrčí k tomu, aby řekli i to, co by při plných smyslech nepřiznali.

Nejúčinnější je samozřejmě Veritasérum či Imperio, ke smůle všech však ani jedna z těchto možností není možná bez toho, aby si člověk vysloužil jednosměrný lístek do Azkabanu," povzdechla si Melissa a pak se podívala směrem k hrnku Lilien. "Ty se nenapiješ?" zeptala se pak a napila se dalšího doušku ze svého vlastního hrnku. "Je opravdu výborný," usmála se, protože Lilien sledovala ženu pouze s úžasem na tváři a teprve, až když jí to Melissa připomněla, tak se opravdu napila. Přece jen, ona sama vymyslela plán na tuhle upřímnou konverzaci.

"Takže, Lilien, myslím, že mi nejspíše věříš to, že jsem tvoje babička, vzhledem k tomu, že jsi mé pozvání přijala, ovšem jistota je jistota, že? Takže potvrzuji, že jsem matka Rebeccy Melissy Potterové - mimochodem, víš vůbec, že má druhé jméno po mně? Příliš jej nepoužívá, samozřejmě, a vlastně jsem za to i ráda. Ale teď, když to máš potvrzené, bych byla ráda, kdybys mi začala tykat. Můžeš mi říkat třeba babičko Mell. Ovšem nejspíše máš mnoho dalších otázek, na které chceš pravdivou odpověď, takže sem s nimi," začala přímo Melissa.

"Ehm... máte, tedy máš pravdu, babi, ohledně toho, co si myslím," pomalu ze sebe vysoukala Lilien. Sebevědomý a přímý přístup Melissy k jejich setkání jí překvapil a možná i trochu vyděsil. "Chtěla jsem vědět, proč o tobě mamka nikdy nemluvila," začala hned s tím prvním, co jí trápilo.

"Jak jsem řekla, Lilien, tvá matka a já si spolu moc nerozumíme, kvůli jistým záležitostem z minulosti. Zmizela od nás poté, co se zamilovala do tvého otce. Nejspíše nechtěla, aby se o její rodině někdo něco dozvěděl, obzvláště Albus Potter. Původně jsem její přání respektovala, nebo spíše jsem k tomu byla tak trochu donucena, avšak když jsem se dozvěděla, že ses dostala do Zmijozelu a stojíš si za tím, že k té koleji patříš... musela jsem si s tebou alespoň promluvit," vysvětlila Melissa s úsměvem a opět se napila svého čaje, vypadala naprosto uvolněně a přirozeně.

"Takže tuším, že zbytek mé rodiny patří k čistokrevným kouzelnickým rodům studujících většinou právě v Zmijozelu," vyslovila nahlas své myšlenky Lilien, neuvědomujíc si, že právě teď napodobuje zčásti jak svou babičku, tak matku.

"To je z velké části pravda, ač každá čistokrevná rodina má hluboko v rodokmenu i kouzelníky dvojí krve či přímo mudlorozené, však ani Potterovi a Weasleyovi z toho nejsou výjimkou. A co se týče koleje, kam chodila většina mých předků, tak je pravda, že většinou nás Moudrý klobouk zařazuje do Zmijozelu či Havraspáru. Ale není žádným tajemstvím, že i pár Mrzimorských by se našlo, ač z Nebelvírských rebelů si aktuálně nikoho nevybavuji," poupravila tedy úvahy své vnučky Melissa stále s onou lehkostí, až Lilien začala přemítat o tom, zda si nějakého toho doušku euforie přece jen nelokla.

"A moje máma, ta tedy taky studovala v Bradavicích?" zeptala se Lilien lehce zmateně, ač si začala sama uvědomovat, že její matka dle všeho taktéž nestudovala ve Francii, jak se dosud dívka domnívala.

"Zmijozel," odpověděla Melissa jednoslovně. Nevypadalo to, že by se jí mluvit o své dceři příliš zamlouvalo, avšak i tak zvládla u tohoto tématu zůstat ještě pár chvil a povědět Lilien něco o době, kdy byla sama Rebecca ještě studentem Bradavic a pak se dostaly i k obecnému povídání o Čistokrevných rodinách, kterým se již říkalo čistokrevné jen proto, že svůj původ vázaly na některé z velkých kouzelníků a čarodějek dávné doby, což se však Lilien zdálo dosti nelogické. Občas do jejich debaty zasáhnul i Desappello, který si s nimi velice rád povídal, pokud v dohledu nebyl žádný mudla.

"Ach, to už je hodin, myslím, že se po tobě bude matka brzy shánět a nebyla bych nejšťastnější, kdyby se o našem setkání dozvěděla," prohlásila nakonec Melissa mírným konverzačním tónem bez emocí, se kterým vždy mluvila o své dceři. Sama si však byla moc dobře vědoma toho, že by to ani pro ni, ani pro Rebeccu nedopadlo zrovna nejlépe, kdyby se o tomto setkání dozvěděla a nedej-Merlin se pak spolu opět potkaly.

Lily jen přikývla a chystala se k odchodu, ale pak se zarazila. "Melisso, nemohla bys mi pomoci se dostat mezi Zmijozely? Matka mi určitě s tím, abych si u nich vybudovala nějaký respekt, nepomůže," řekla ještě nakonec, prohlížejíc si s náhlým zaujetím špičky bot.

Melissa se musela pousmát. "Jistě, Lilien. Myslím, že ti můžu pomoci. A zároveň bych ti ráda ukázala i sídlo naší rodiny," odpověděla. "Ale teď už běž. Až budeš chtít mne navštívit, pošli mi zprávu po Desappellovi. Není rychlý jako sovy, ale rozhodně je to bezpečnější," dodala pak a sama se zvedla, načež položila hada Lilien na rameno.

"Dobře... nashledanou a děkuji," rozloučila se tedy kvapně Lily a raději už vyrazila domů, aby rozhořčení matky nad jejím pozdním příchodem nebylo tak vážné.

>>> Kapitola XIV