Veronixika...
... snílek, jehož mysl tvoří vlastní svět.
"Nevěřím v magii... já magií jsem!"
|
Článek V Nicotě
Komentáře k článku: V Nicotě
moira: jesus, už druhá depresivní povídka v řadě. Za chvíli si zaběhnu pro žiletku. Lidi, vím, zrovinka já nemám co říkat, ale pište někdo vesele!
Zvláštní jednorázovka. Pohled na život po smrti. Nevím, co si o tom mám myslet. Povídka mě bohužel nevtáhla tak, abych jen bez dechu sledovala děj. A proto nevím,jak se s povídku vyrovnat, protože to odporuje tomu, co si o smrti myslím já sama. Ale měla jsem v hlavě tvou myšlenku, představu, viděla jsem to před očima. A nakonec - je to dobře podaná povídka, po stylové stránce bych to sice sem tam trochu vybrousila, ale celkově pěkné. 
veronixika: Já bych i vesele psala, ale ono to jde ztěžka.
No, ono to nebyl takový ten život po smrti, bylo to spíše jen jako "zatracení sebevraha"... tedy moje vlastní myšlenka ohledně tohoto odmítnutí života.
Život po smrti si samozřejmě představuji jiný, ale jen v případě, že ten člověk si dožije život, který měl a nesáhne si na své zdraví, což se mi zdá jako to nejhorší a nejsprostší, co člověk může udělat - odmítnout sám sebe a svůj život.
V každém případě, děkuji za názor - vážím si všech tvých slov a hlavně toho, že se stále snažíš a komentáře píšeš. Je to skvělá hnací síla.
moira: mám v hlavě nápad na krásnou jendorázovku. Spíš dojemnou než veselou, ale určitě ne morbidní ani depresivní. Jen nemám čas ji napsat. Frustrující. 
Nevím, nemám ráda existenční otázky a axiologii jako takovou, protože každý na to má subjektivní názor. Já třeba osobně, asi podvědomě, skoro vždycky zaujímám ofenzivní postoj, vždy se stavím na opačnou stranu. Jistě, odmítnutí života je něco, co si většina lidí neumí ani představit. Odsuzuje to. Rmoutí je to. Ale jsou tu polehčující okolnosti, někteří se rodí s křehkou psychikou a co teprve ti, kteří to dělají a myslí, že to dělají pro dobro? Nebo se nechají někým zmanipulovat? Stále věřím, že je tu více zvěrstev, která si zaslouží více odsouzení než sebevražda. Ale to není k tématu...
Já osobně si nedokážu představit, že bych se zabila. Na to se mám příliš ráda. Ale umím si představit, že by se mohla naskytnou situace, ve které je prostě člověk natolik zoufalý... že už nemůže.
není zač. Mám takový zlozvyk, pokud se tomu tak dá říkat, vždycky komentuju aspoň jednoho povídkáře, který je málo známý. Drží se mě to. Jsem zvědavá, jestli vydržíš. Už jsem si tak prošla třemi úmrtími povídkářek.
sonja: no, ja som veriaca. Síce sa mi poviedka páčila, no musím zastať aj katolíkov. Podľa mňa by mu Boh odpustil. Ale teraz k môjmu stanovisku. Tá poviedka sa mi zdá krutá, nemyslím si, že smrť je taká. Dej sa mi sledoval ako.. Proste som čítala, nevošla som do príbehu. Je dobrý, ibaže proti môjmu presvedčeniu. Hlavne tá sloboda bola dobrá sloboda.
veronixika: Já katolíkem nejsem a má víra je hodně odlišná. Říká se totiž, je příroda je krutá, ale spravedlivá. A smrt patří k přírodě a proto taktéž musí být taková... krutá a spravedlivá. A já nevěřím, že někdo, kdo odmítne vlastní život si zaslouží nějaký další, nezdá se mi to správné - ten člověk se mi nezdá správný, jelikož ubližuje všem ve svém okolí, ublíží své rodině. A když někdo takto hrozně ublíží své rodině, jak by si mohl zasloužit další život?